Ať se děje, co se děje, každá cesta někam vede.

Cesta den za dnem

29. ledna 2018 v 14:49 | Kateřina |  Na kole do Chorvatska

Den 1. 27.7.2017

Ráno jsem se probudila po né příliš prospané noci, cestovní horečka.. Dopoledne jsme trávili s Jonášem u nás doma a dobalovali jsme poslední důležitosti, rodělovali si stan a další společné věci. Když se blížilo poledne, dali jsme si s rodinou poslední kávu a vyrazili jsme směr hlavní nádraží s kolama naloženýma tím nejdůležitějším pro přežití. Ve vlaku se mi v hlavě honily myšlenky na všechno možné a vzrušení mi pumpovalo celým tělem. Do Nového údolí, kam jsme dorazili v 17:30. Přivítal nás déšť a vítr a teplota asi minus 1000. Co se dalo dělat. Vyrazili jsme proti větru a dešti a za dvě a půl hodiny už jsme se registrovali v kempu v Passau v Německu :) snad se počasí změní, zítra dále na jih! Kdo by to byl býval.. ;)

Den 2. 28.7.2017

Ráno jsme sušili veškeré zmoklé oblečení z prvního dne a cca ve 12 jsme vyrazili dál. Sice foukal stále silný vítr, ale aspoň nepršelo ;) koupili jsme si 800 g ementalu a za chvíli jsme ho už nemohli ani cejtit.. :D oběd jsme si dali u řeky a k večeru doslapali 84 km k Mattighofenu a definitivně jsme opustili Německo a dále jsme jeli Rakouskem. Stan jsme si postavili na černo v lese vedle lesní boudy, kde byl pravděpodobně, aspoň soudě podle zvuků, přivázaný unesený člověk s roubíkem..ebo tam rodila kočka :D kdo ví...

Den 3. 29.7.2017

Dnes jsme si dali odpočinkový den, jelikož jsme jeli jen 50 km do Salzburku, kde se k nám hned zítra ráno připojí nás třetí souputník :) ráno v 9 jsme se rychle zbalili z lesa a ve 12 uz jsme se ubytovali v kempu kousek za Salzburkem. Jeli jsme krásnými rakouskými cyklostezkami, kterým nejde nic vytýkat :) Po cestě, konečně zalité sluncem jsme se v jednu chvili přehoupli přes kopec a před námi se objevilo panorama překrásných Alp, naše překážka před prvním mořským koupáním :D V kempu jsme si vyprali oblečení a po dvou dnech si dali pořádnou sprchu :D odpoledne jsme si zajeli do centra pro jidlo a Mozart Kugeln. K večeru si dali pivo a kávu po třech dnech ;) kdo by to byl býval.. ;)

Den 4. 30.7.2017

Jak už to tak bývá, tak se hory rozhodly, že bude pršet. Takže poté co jsme se potkali s Mojmirem, co za námi přijel z Prahy, jsme čekali zbaleni pod střechou hospody až do tří odpoledne :D Poté, jsme vyrazili směr Alpy, které se velmi rychle začaly přibližovat. Pohled nádherný, ale nožky trošku zaskřehotaly 😌 večer jsme se ubytovali v kempu, kde nás za chvíli přemístili jinam, takže dnes jsme rozbalovali a zabalovali kemp dvakrát 😠😂 Pizza, pivo, spacák, více není třeba.. jo! A sýr.. 😀 Nicméně první střet s vysokohorskou cyklistikou máme za sebou a doufáme, že zítra už bude pěkně celý den a vyrazíme už ráno 😊 kdo by to byl býval.. že.. 😀

Den 5. 31.7.2017

Jak už to tak bývá, hory si vždy vydobyjí svoji daň.. Dnes ráno jsme zase vyrazili až v poledne, protože už ráno jsme museli trochu překontrolovat naše kolečka. Dnes už bylo jasno a teplo, tak jsme se vydali do těch největších pařáků směr Böckstein. První půlka celkem dobrá, i když do kopců, drželi jsme si tempo cca 20km/h. V jednom místě jsme narazili na opravy na silnici, kudy jsme měli jet, ale milí čeští dělníci na nám cestu poradili 😀 v polovině jsme byli asi všichni lehce přehřátí, tak jsme si na rakouském upraveném travnicku uvařili fazole s tuňákem 😂 potom jsme se vydali směrem do kopců.. krpálů! Nožky pálily, a Jonášovi to odpálilo lanko z přehazovačky.. Těsně před koncem byl ale krásný vodopád v Bad Gasteinu, to nás trochu povzbudilo, i když pak přišel krátký leč prudký úsek snad 1000° sklon.. :D dodrkotali jsme to k tunelu, kterým nás provezl vláček (jiná cesta nevede) do Mallnitz. První jsme nestihli, ale za hodinku jel další. Po vlaku jsme chvilinku stoupali a vystoupali do nejvyššího místa trasy: 1188 🙂 pak jsme už padali 500 výškových metrů a v půl desáté jsme už dopadali do kempu. Teď budeme doufat, že se podaří kolo dobře opravit 😕 kdo by to byl býval, že!

Den 6. 01.8.2017

Jako vždy, vyrazili jsme až v poledne 😌 Ale zase jsme nakoupili nové zásoby papání 😊 poté jsme se prošlapali k prvnímu servisu, který byl do tří hodin zavřený. Tak jsme jeli dál a po 20 km byl další, ale také od tří. Tak jsme se rozhodli tam dvě hodiny čekat a dát si piknik (viz 1. foto s ředkvičkama 😂). Čekali jsme, kdy se přiřítí statný mladík, a ejhle! prijel na kosmickém kole starý pán 😂 nicméně po krátkém čekání se do toho dal a už to bylo! Jeli jsme zvesela dál! Do kempu u Villachu nám zbývalo ještě 60 km a slunce nás vysoušelo, i když byly už 4 odpoledne. Prostě z vás teče, a když jedete z kopce, kdy má foukat, teče z vás furt stejně.. Vody vypijete tolik kolik vážíte, ale čůrat se vám stejně nechce 😂 Když si namočíte hlavu a šátek na ní do ledové vody, asi tak za 5 minut je z vás parní lokomotiva.. Prostě když ujedete okolo 400 km a přes 600 zbývá a slunce vás pálí všude po těle, už vidíte v hlavě cíl a co všechno uděláte, až tam budete 😰 Ale! Stále máme spousty dobré nálady, před sebou krásnou cestu s ještě lepším cílem a tak se zítra vydáváme znovu do kopců!! 😂 A nakonec se s námi poslední rakouský večer rozloučil s krásným západem slunce 😄 kdo by to byl býval 😉

Den 7. 02.8.2017

Dlouhý den se vším všudy, a zatím asi nejkrásnější! Tentokrát se nám podařilo ráno vyrazit už v půl desáté, ale po 20 kilometrech jsme postupně navštívili Spar, Billu a Lidl, tak pro sichr žejo 😂 Dali jsme si sladkou svačinu a šlapali dál nahoru až k hranicím s Itálií! Jupi!! 😄 V Itálii jsme ještě kousíček šlapali do Tarvisia, kde se to zlomilo a dál se jelo zaslouženě z kopce dolů 😊 Cesta byla neuvěřitelně krásná! Brzo jsme byli obklopeni vysokými horami, pod námi tekla v širokém korytu z bílých kamínků tenká průzračně modrá řeka. Nad námi slunce, pod námi dokonalá cyklostezka. Koukali jsme okolo sebe co se dalo! Celá cesta je vybudovaná místo staré železniční tratě, takže jsme projížděli tunely, mosty, staré zastávky. Mojmír měl bohužel z cesty trošku horší pocit, protože má dvakrát tak velkou pravou achilovku... Prý ho štrejchla zmije, sle snad to byl nějaký jiný netvor 😕 Nicméně několikrát po cestě jsme nohu chladili, a to i ve vodopádu, ve kterém jsme se úspěšně všichni vykoupali 😂 Původní plán byl spát někde jen tak na divoko, ale vypadalo to, že najít místo nebude lehké. Tak jsme po konzultaci s dvěma pražskými kluky, co jedou z Prahy do Benátek, rozhodli jet do kempu v Gemoně. A udělali jsme dobře, protože v posledních pár kilometrech se z hor začaly ozývat hlasité hromy a zahalila nás mračna. Z prosluněného dne byl rázem šedý mordor.. Ale i tak máme za sebou dnes 103 km, sedíme ve stanu, venku to řadí a fučí a už se těšíme, že snad zítra překročíme polovinu! 😉 Kdo by to byl býval.. 😊

Den 8. 03.8.2017

Dnes jsme vyrazili dokonce až po poledni, protože se zase něco na kole porouchalo, ale nevadí, dali jsme si kafe! Na rozdíl od Rakouska, nestojí 4,20 a je dobré!! 😄 Takže nakopnutí do začátku! Vyrazili jsme akorát po začátku siesty, tak na nás trochu koukali, ale jeli jsme si až do tří prázdnými Italskými vesničkami. Na rozdíl od kafe, italské cyklostezky nic moc. Šutry, balvany, štěrk. do štěrku se noříte tak tři metry hluboko a k tomu neuvěřitelné vedro... Takže hned u prvního kohoutku jsme si namočili, co se dalo! 😂 asi po třech hodinách, v centru Udine, nás přepadl hlad, chtěli jsme co nejdříve zastavit. To se stalo celkem rychle, jelikož Jonášovi se vyfouklo přední kolo 😕 Tak jsme duši vyměnili a upocení jsme se došlapali do centra a dali si piknik, který jsme završili první Italskou zmrzlinou! 😌 Poté jsme pokračovali do kempu v Polazzu, i když už se schylovalo k večeru, stále jsme měli pocit, že plaveme ve slaném bazénku 😕 Do kempu jsme dorazili a veškeré osazenstvo sedělo okolo ohně, zpívali italsky a na vchodu bylo napsáno, že před vstupem se máme zeptat na recepci... Tak jsme se šli zeptat, jestli teda můžeme. Daleko před recepcí byla brána a tam telefon, u kterého bylo napsáno, volejte 13. Volali jsme a doufali, že se nebudeme muset účastnit nějakého zařazovacího obřadu 😂 Naštěstí, dobrý.. Postavili jsme stan, zamordovali pár komárů a ulehli ke spánku 😌 Zítra nás čeká náročný den skrz Slovinsko až do Chorvatska. Koupat se ale asi ještě pár dní nebudem, i když je od nás moře vzdušnou čarou asi 9,6 km 😄 A zítra někde na začátku konečně zdoláme polovinu! Kdo by to byl býval že?

Den 9. 04.8.2017

No, když jsem přežila dnešek, tak už přežiju všechno 😰 Dnes ráno jsme vyrazili okolo půl jedenácté a před námi se tyčila cesta dlouhá 80 km stále do kopce, po asfaltce s auty. Šlapali jsme, co to šlo, až jsme překročili polovinu! Cca 600 km 😌 Okolo jedné jsme se dostali do městečka, kde jsme se rozhodli poslat poštou balík s věcmi, co už táhneme zbytečně. Naplnili jsme krabici od vedlejších papírových kontejnerů a o 6,5 kg lehčí jsme si vyšli na poštu. Když jsme paní u přepážky řekli, že to chceme do Czechia, koukala na nás jestli to myslíme vážně 😂Navíc neuměla ani slovo anglicky, tudíž jsme se domlouvali znakovou řečí 😁Když jsme z posunků pochopili, že máme napsat zpáteční adresu, trochu nás to vyvedlo z míry 😂nakonec jsme nenapsali někde mezi ČR a Splitem, ale Jonášovu trvalou adresu. Pak po nás chtěla, abychom vypsali, co je vevnitř a odhadli cenu. No.. tak to byl taky úkol.. jedny ponožky, dvoje vlhké boty, camelbag.. no, napsali jsme oblečení a cyklo bag, aby se nelekli, hadicky na nějakém rentgenu a nepovažovali nás za teroristy 😰 Cenu sme odhadli asi na 250 euro, možná proto nás to stálo 40. Ups..😂 Protože jsme plánovali spaní někde na divoko, jeli jsme po poště doplnit teď volnější tašky vodou a jidlem. Jeli jsme a po úporném kopci, trvajícím asi 20 km, jsme opustili nadobro Itálii a vnikli jsme do Slovinska 😄Celá cesta byla s auty a kamiony 😕 Když jsme se blížili ke Starodu, říkali jsme si, že když nenajdeme bezpečné místo na spaní, pojedeme prostě dalších 50 km do Rijeky do Chorvatska... Ta představa, že za den ujedeme 130 km, z toho 80 do kopce, trošku zabolela, ale na druhou stranu.. bylo by tam moře.. A v tu ránu, asi po 10 metrech značka: Free camping.. 😯 Šli jsme to okouknout a opravdu. Ve Slovinsku jsme se ubytovali zdarma v kempu s nádhernou koupelnou a hospodou. No! Co víc si přát, pro mě osobně to byl nejtěžší den, nohy už unavené a magnesium v tabletach nám začalo docházet. Takže.. dar z nebes. A večer si Mojmír ještě vyrobil nádhernou dřevěnou lžičku 😯 Zítra tedy máme už jen 10 km do Chorvatska, 50 km k moři a pak už jen asi tak dalších 550 km do cíle 😰Kdo by to byl býval 😉

Den 10. 05.8.2017

Dneska ráno jsme se vydali už k chorvatské hranici, bohužel jsme jeli po silnici s auty, které stály v děsné koloně.. Takže jsme okolo nich projížděli a měli jsme slušnou otravu výfukovými plyny 😕 Na mě k tomu ještě furt někdo troubil, takže mám za dnešek tak 1000 infarktů.. za hranicemi jsme ještě notnou dávku sebeovládání vložili do stoupání, než přišel zlom a sjeli jsme dolů do Rijeky! No, tak nemáme se co divit, vyráželi jsme zase po desáté, takže jsme si vyžrali ty největší vedra okolo poledne.. 😰 Po cestě jsme si posvačili na dětském hřišti, kde se konalo utkání házení šišek do koše. Ku podivu na hřišti bylo asi 10 košů plných šišek a odpadky byly všude okolo 😕😂 No, a potom...Přišel první pohled na moře! Úplně jsem z toho měla husí kůži! Dojeli jsme na kole k moři! 😊 I když jsme hnedka v přístavu aspoň smočili nohy, koupání se nekonalo.. přístav, lodě, olej.. Tak jsme se vydali dál, což znamenalo zase vystoupat někam strašně vysoko a zase dolů a znova a znova 😕 moje charakteristika chorvatské krajiny: moře, pláž, hory, nic.. Takže nepředstavujte si žádnou romantickou cestu podél moře.. Hezky pěkně daleko od něj, v horách, v 36°, slunce všude, nikde voda.. Vlastně jsem dnes vypila 6 litrů vody, cůrat jsem byla jednou a stejně sem měla pořád žízeň a suché rty 😰 Mojmíra bolí šlacha, mě pálí kolena a skoro nemůžu chodit, tak to máme takové náročné, ale na druhou stranu, už zbývá jen 5 dní! V půlce cesty jsme nakoupili nové zasoby jídla, protože včera večer nás u stanu přepadly lišky a snědly Mojmirovi sýr 😂 Před obchodem se nějaký chorvat tak divil naší cestě, že nám věnoval dva cidery😄 Když jsme tedy konečně dnes zdolali dalších 80 km, vystoupali 1079 výškových metrů a ubytovali se, přišel čas na to první koupání! Celej den na to moře jenom koukáte a pak se konečně při západu slunce vykoupete! A k večeři, co jiného než tekući jogurt 😌 Zítra bychom snad měli mít den trochu odpočinkový.. moje kolena už to trochu nezvládaj a dnes i zítra jsou lékárny zavřené, takže žádný gel nemáme Takže tak souhrnně: už abychom tam byli!! Alpy jsme sice zdolali, ale to nejhorší asi teprve přichází. Kdo by to byl býval

Den 11. 06.8.2017

Když už si říkáte, že to dojedete, protože už vás nemůže nic rozhodit, že ty nejhorší dny máte ze sebou, přijde den číslo 11.. Dnes v noci jsem spala za stanem na zemi, protože bylo takové vedro, že se ani dýchat nedalo.. Vlastně to bylo dost v pohodě, dokud jsem se neprobudila a nešla do koupelny, kde jsem zjistila, že tam nemám mobil. Ještě jsem viděla rozmazaně, takže jsem tam stála jak solný sloup asi minutu.. Pak mi to došlo. Jonáš ho měl v koupelně v nabíječce taky, takže jsme oba byli bez telefonu.. šli jsme na recepci, tam se naštěstí našel můj, ale bohužel ne Jonášův.. Takže ráno jako z praku.. horší jak drátem do oka.. dopoledne jsme strávili hledáním a stahováním map ke mě do mobilu.. všechny ty vypracované byli samozřejmě u Jonáše 😕 K tomu jsme zjistili, že zítra, pozítří i popozítří máme dlouhé dny a že moje kolena a Mojmirova noha to asi jen tak nedávají.. Po obědě jsme se trochu hodili do rozpoložení, že jsme byli schopni vyrazit. Jeli jsme nejjednodušší a nejpřímější cestou, po jadranske magistrále, ku podivu nebyla auta ten největší problém. I když cesta dnes byla pořád s výhledem na moře, silný vítr s námi házel sem a tam, že i stát byl problém. Po cestě jsme se stavili na pohotovosti, kde se na Mojmíra koukali tři doktoři, z toho každý uměl jiný jazyk, nikdo anglicky, kecal do toho ležící pacient a všichni mluvili naráz 😂 nakonec to vydesinfikovali a ovázali.. jako v čechách 😌 Ke konci cesty jsme ještě hodinku opravovali Jonasovi brzdy, ale nakonec se na nás přece jen usmálo štěstí.. nádherný západ slunce a k tomu shodou okolností, zrovna dnes mamka potřebovala přespat někde na pevnině, protože jede na Hvar v autě jako jediná řidička. Tak jsme se potkali, předali pár věcí, potěšili se a předali si dnešní historky. Anóbrž jelikož, oni měli 3h zpoždění kvůli problémům se slovinskou mafií.. ano.. prostě den co si nevymyslis.. Aneb kdo by to byl býval.. 😰😰 P.S. myslete na nás

Den 12. 07.8.2017

Dnešní den začal v podstatě včera ještě před půlnocí. Poté, co jsme se setkali s našimi "lékaři bez hranic", kteří nám předali krémy na všechny naše bolesti, se začal zvedat vítr. Stavení jejich stanu byl nadlidský úkol, takže my jsme ho společně všichni samozřejmě zvládli 😌😂 Nicméně, tím to neskončilo.. Byla bouřka a vichřice celou noc, takže nikdo nespal a vašichi drželi stany. Vítr si s námi hrál tenis od jedné tyčky ke druhé. Nakonec jsme okolo osmé ráno stany složili a dali jsme si snídani, co přivezla mamka a kávu v restauraci 😊 Pak jsme dostali poslední pomazání našich otoků, při kterém se mě mamka pokoušela odvézt do cíle autem s konstatováním, jestli to koleno nemám vykloubené 😂 Nakonec jsme se z těžkým srdcem loučili a ještě nám byl dán oběd v podobě zapečené zeleniny 😄 Ráno bábovka a teď toto! 😌😍 rychlá fotka a už frčeli dál. My jsme čekali, zda se vítr trochu zmírní, jelikož po silnici to s námi házelo už přespříliš.. okolo druhé jsme vyrazili dál. Mojmír se svým šlapáním na patu to neměl lehké, já se svými revmatickými problémy taky ne, takže jsme oba lehce povlávali za Jonášem. Ale protože jsme stateční a namazaní, dojeli jsme 72 km s 1,2km převýšením, přes chorvatské hory do kempu. Vzhledem k tomu, že jsme v noci nespali, divím se, že jsme neusnuli při jízdě 😀 Počasí se naštěstí moudří, i když vítr máme pořád proti sobě, doslova.. Ale neobešlo se to bez dalšího píchnutí, tentokrát o trn. Dvakrát o ten stejný.. podruhé při opravě.. neptejte se, jde to 😂 Jeli jsme s výhledem na moře, občas mezi skálama, které házely stíny vypadající jako naše denní grafy 😂 Dnešní den jsme se rozhodli spát jen na plachtě pod širákem, no, tak snad nebude pršet 😌 už se jen třikrát vyspíme a bude den D! Kdo by to byl býval 😊

Den 13. 08.8.2017

Dnes v noci jsme se vyspali pod širákem do růžova a v 11 jsme vyrazili dál. K snídani jsme měli od místních mléko zdarma do kaše a tak jsme byli plni sil 😊 Dnes jsme měli na jízdu šťastný den, jelo se nám dobře, po bouřce klesla teplota ze 37° na cca 32°, takže i přes naše bolesti kolen, šlach, zadků a loktů (i ty bolí po dlouhých kilometrech na kole) 😂 jsme se kousli a máme v kolenech, šlachách, zadcích a loktech 110,6 km 😌 Cesta vedla povětšinou podél moře, kromě asi 30 kilometrů uprostřed. V jednu chvíli to chvilku vypadalo, že najedeme na dálnici, nakonec jsme ji ale podjeli a ještě si u toho Jonáš stihl v mezipauze zahorolezit, jakobychom potřebovali další zranění 😌 Najeli jsme na most a pozorovali jsme právě probíhající bungee jumping, nejvyšší v Chorvatsku 😯 poslední svačinu jsme měli pod mandlovníkem, takže jsme doplnili energii na dojezd do kempu už za tmy. Poslední kempy nás vyšli dosti draho, tak jsme dnes chtěli vybírat z více. Počkat se vyplatilo, spíme v kempu s kuchyní, kde si kluci už asi hodinu vaří těstoviny 😂 a stálo nás to všechny tři dohromady jako jedna osoba předevčírem😊 (ale nemáme wi-fi noo 😰😂) zítra jsme rozhodnuti šlápnout do toho co nejvíce to půjde, abychom si poslední den mohli vychutnat jizdu trajektem a kafe se zmrzlinu už na ostrově s ostatními 😊 překážka není ve fyzické síle, ale v psychickém odhodlání. Po 13-ti dnech, když už víte, že v cíli se už prázdninuje bez vás, máte chuť jet nonstop i přes noc a nějaká fyzická bolest vůbec není důležitá. Vlastně je to ta nejmenší překážka ze všech, všechno je to totiž v hlavě 😉 největší překážkou je teplá voda, představte si, že pijete dětské brouzdaliště 15 dní, to si pak nějakou cestu rychle rozmyslíte 😂 Každý den nám někdo píše, jak nám drží palce, každý kdo se nás na cestě zeptá odkud, a kam jedeme, valí oči. To je to co nás nejvíce pohání 😄 Takže děkujeme! 😊 stáli jsme před cestou dlouhou 1107 km s 12,5km převýšením a od cíle nás dělí už jen 150 km s převýšením asi 1,5km.. kdo by to byl býval 😊

Den 14. 09.8.2017

Dnes ráno jsme se zase do růžova vyspali pod širákem a vyrazili jsme po půl jedenácté vpřed! Vítr se zase obrátil proti nám, ale my se nedali. Myslím ale, že dnes jsme měli všichni trošku krizi, voda v lahvích měla ve vteřině 40° a to pak máte po napití snad ještě větší žízeň 😰 Náš obědový piknik jsme zaskočili schrupnutim na zemi ve stínu a jelo se dál 😂 Aby toho nebylo málo, jak už máme ve zvyku, opravovali jsme kolo, jelikož Mojmirovi praskl výplet 😕 Několikrát jsme si kupovali novou vodu, a já jsem si omylem koupila s bublinkama 😰 teplá, perlivá voda.. parádička 😂 Balkán oproti Německu a Rakousku.. tam měli studená pítka na každém rohu... Po cestě jsme se ocitli na místě, kde nám hned nad hlavou přelétali letadla 😯 Nakonec jsme se rozhodli dojet dnes až do Kašteli, kde jsme věděli o jednom kempu, dojeli jsme tam, v nohách 114 km, a kemp plný.. řekli nám o dalším co tam je 4 km zpět, dojeli jsme, zeptali se, kemp taky plný 😂 tak máme v nohách 118 km, sedime na lavičce na pláži v Kaštele, provádíme noční koupání a popíjíme pivo a pojedeme dalších 20 km do Splitu 😂 A v přístavu se buď vyspime na lavičce nebo pojedeme nočním trajektem, nicméně chytili jsme druhou slinu, je vlahý večer a poslední dva dny se nám nějak slily dohromady 😂 Kdo by to byl býval

Den 15.10.8.2017

Včera okolo půl dvanácté jsme se zvedli z našeho posezení u moře a noční svačinky a dojeli jsme do Splitu, v nohách 135 km 😌 byla půlnoc a my si dali zaslouženou zmrzlinu 😍 Pak jsme si koupili lístek a hurá na trajekt v 1:30 směr Hvar! Jo.. usnuli jsme a probuzení za dvě hodiny bylo celkem náročné 😰 V přístavu jsme si našli v lesíku flek, vedle stavby, a hodili si tam svoje skromné spaní. V půl sedmé jsme se zbalili, (opodál se už pracovalo 😂), nakoupili v právě otevírajícím obchodě a po snídani v přístavu jsme vyrazili 20 km do Ivana Dolace! Krpál nahoru, průjezd temným tunelem a pak z kopce dolů a do moře! 😊 Káva, koupání, výtuh na pláži, židli, při chůzi.. 😂 Prostě prázdniny můžou začít 😍 v nohách 1100 km, převýšení 13 km, 15 dní, sposta zážitků! Plánujeme grilování, ráno káva a čerstvé ovoce a zelenina! Čerstvé!! 😯😯😂😂😍 No.. prostě.. jeďte taky! 😉 Dojeli jsme na kole k moři! Kdo by to byl býval 😄
Pro shrnutí, není třeba mnoho svlo, bylo tu super, je to něco co by jsme měli všichni dělat každý rok, abychom se nezbláznili všechny ty ostatn dny v roce. Takže je asi jasné, že už mám plán i na tenhke rok!
Kolu zdar!
 

Kdy a kam, aneb náš cíl a plán

18. června 2017 v 22:38 | Kateřina |  Na kole do Chorvatska
Naše cesta začíná na Šumavě a pojedeme přes Rakousko, Itálii a Slovinsko do Chorvatska až dolů do Splitu a pak trajektem na Hvar a na kole do Ivana Dolace.
Délka je odhadnutá asi na 1 016 km, 13 dní i s odpočinkovými, celkové převýšení nahoru cca 16 000 a dolu okolo 17 000. Takže jestli někdo chcete vědět, jaké to je za dva týdny dvakrát vyšlapat Mont Everest, dozvíte se v Srpnu :D
Vyrážíme 27.7.2017 a plánovaný cíl je na 9.8.2017
Zde je přibližné nahození naší cesty
Rakousko 1, - 4. Den
Přes Rakousko pojedeme většinouvou část po cyklostezce Alpe-Adria Radweg, což je velmi oblíbená trasa ze Salzubrku, kde se na ni napojíme, do Grada v Italii, kam nedojedeme, jelikož se oddělíme v Udine a pojedeme směr Slovinsko. Tudíž první polovina cesty by měla být, pod dohledem oficiální cyklostezky, dosti pohodová :) Cyklostezka se celkem obratně vyhýbá horským velikánům a převážně se drží blízko řeky. V jednom úseku, před Mallnitz, se musí 15 minut jet vlakem, protože skrz tunel v hoře není povoleno jet na kolech a cesta přes nevede.
Ze Salzburku do Vilachu je cesta převážně o stoupání. Z Vilachu se překlopíme a budeme v podstatě stále klesat vstříc pobřeží :)
Itálie 5. - 7. Den
Z vilachu, co by na kole ušlapal, bude hranice s Itálií, kde pojedeme, vítr až v žalůdku, převážně dolů, než uvidíme první MOŘE! první den bude odpočinkový, takže se jen lehce posuneme do Travisia. Druhý den v Itálii bude nejdelší za celou cestu, cca 150 km. V Udine se odpojíme od cyklostezky a přijde první zkoužka našeho smyslu pro orientaci. Až si dáme první zaslouženou zmrzlinu, utáboříme se a ráno hurá dál. Mineme, či projedeme Trieste a za pár kilometrů už budeme pod hledáčkem Slovinských strážníků.
Slovinsko 7. - 8. Den
Celá Slovinská část vede středozemím, takže žádné unavené koupání v moři se konat nebude. Pokud budeme večer spát mimo kemp, jsem si jistá, že nás vystopujete po čichu. V půlce našeho putování středozemí, krátce po ránu, výtězně vklouzneme do Chorvatska :)
Chorvatsko 8. - 13. Den
Po tom, co okolo poledne dobyjeme republiku Hrvatsku a šlápneme si nějaké to převýšení, zase spatříme moře, kterého se budeme snažit dřet až do zdárného cíle. Třetí den v Chorvatsku pojedeme skrz národní park, takže stanování, jen tak z únavy nebude možné. Budeme tedy doufat, že kopečků trochu ubude. Přeci jenom v pravé poledne bychom si rádi dávali větší pauzu, a ve dvě ráno bychom chtěli zakládat kemp maximálně nikdy, ale asi nás to někdy nemine :D Okolo pátého dne k večeru, už nás bude omývat břeh Splitského přístavu a my se budeme oddávat chutím pečených ryb, zmrzlinového poháru a pocitu štěstí. Brzy ráno sedneme na trajekt směr Stari Grad, kde si dáme opulentní snídani a budeme si užívat pohledy na mořské vlnky a slunce. Ve Starém Gradu nakoupíme poseldní zásoby a popojedeme 9 km do Jelsy, kde nás už bude čekat zmrzlina ve známe kavárně. Poté už bude cílový kopec a skopec směr Ivan Dolac. V půlce poslední cesty absolvujeme bojovku v kamenném tunelu bez světel, kde je nutné zařadit se mezi auta, jinak budeme ve tmě, kde ani 1000 čelovek očím ze slunce nepomůže a pravděpodobně nás sejme, buď šutr čnící ze skály, nebo auta, které zanedlouho vyrážejí druhým směrem.
Nakonec ale snad přece dorazíme do Ivana Dolace a budeme si užívat zasloužené lenošení na pláží :)

Jak to vzniklo

18. června 2017 v 21:10 | kateřina |  Na kole do Chorvatska
Asi před 11-ti lety jsme jeli poprvé do Chorvatska vlakem s kolama. Projížděli jsme pobřeží a ostrovy, spali různě po kempech, občas na černo na pláži. Vařili jsme si na malých propanbutonových vařičích a spali jen na plachtě za každého počasí.
Často jsme byli vyřízení, unavení, pokousaní od komárů. Někdy nám došla voda a byli jsme zrovna daleko od moře a šlapali jsme do ukrutého prašného kopce. Někdy nám praskla duše uprostřed noci, někde v lesíku daleko od civilizace. Někdy jsme byli nuceni v noci, ukryti před větrem, v koutě za kostelem, vařit olyhně v ešusu, protože už nebylo jiné jídlo.
Ale na druhou stranu jsme zažili ten pocit výtězství, když jsme ve dvě hodiny ráno konečně našli otevřenou hospůdku a dali si pořádně vychlazené Karlovačko.
Ačkoliv to pro mnohé může znít jako dovolená za trest, já na to vzpomínám, jako na nejlepších 10 dní v roce.
Asi to zní šíleně, ale člověk k životu nepotřebuje každý den postel, teplé jídlo, nebo čisté oblečení. A ke štěstí, stačí snad ještě méně.
Jedoho krásného dne přestal vlak do Chorvatska jezdit. Pár let jsme jezdili autem a kola měli vzadu v přívěsném vozíku. Stále jsme měli skvělé zážitky, ale už to nebylo takové jako dřív. Nebyli jsme tolik nezávislí a museli jsme se vracet každý večer do kepmu k autu.
Jeden rok jsme nechali kola doma a od té doby už jezdíme jen autem.
Ale i když si většina lidí stěžuje, že jim v životě chybí jistota, mě chyběl ten pocit nejistity, kde budu dnes v noci spát. A tak jsem stále přemýšlela, jak dostat kolo do Chorvatska aniž bych musela desetkrát přestupovat z vlaku do vlaku, nebo vláčet auto. No a tak jsem se rozhodla, že jediná možnost je zase naložit ty 15-ti kilové tašky na nosič a došlapat si tam po svých, vlastně spíš po těch gumových. Byl to jeden z těch nápadů, co z vás vypadne a zdá se bláznivý, ale postupně zjišťujete, že to tak bláznivé není, že to už spousta lidí dělá a přijde vám stále lepší a lepší. Naplní vás až po okraj a už se nemůžete dočkat. Nakonec už bylo dané datum, naplánovaná trasa a stačilo jen vyrazit. :)

Kam dál

Reklama